... jsem se narodila jednu krásnou skoro letní neděli pátého dne června roku 1988. Dětství jsem měla krásné, vyrůstala jsem střídavě v rodné Chrudimi, v pohádkové vysočinské Svratce i u prarodičů na venkově, kde jsem dováděla s bratránky. Dítko jsem byla vskutku živé, několik zlomenin, nespočet odřenin, modřin,... Mezi mé oblíbené aktivity patřily hrátky s autíčky, stavění stavebnic, lezení po stromech a střechách, raubíření a vymýšlení různých kravin. Byla jsem děcko neposedné, živé. To mi zůstalo v podstatě doposud :)

Po základní škole jsem se ne úplně svobodně rozhodla pro studium na obchodní akademii, kde se po dvou letech docházky zjistilo, že mi nejdou počty, účetnictví a ekonomika. Co s tím?! Jsem přece na obchodce! Inu, zabrala jsem a zdárně odmaturovala, co jiného mi vlastně zbylo? Na základce jsem patřila mezi chytré žáky a najednou skok na čtyřky? To jsem nemohla dopustit...

Co některé trochu zaskočilo bylo moje rozhodnutí pokračovat po maturitě ve studijích a v září roku 2007 jsme nastoupila na vysokou školu, kde začal veškerý můj zájem o cestování a obor cestovního ruchu všeobecně. Na škole v Jihlavě jsem potkala kupu výborných lidí, kteří mi otevřeli oči a já započala svojí "cestovatelskou a objevitelskou" kariéru :) Zažila jsem zde asi krásné čtyři roky svého života a díky Jihlavě jsem: objevila nová pevná přátelství, poprvé bydlela na studentském bytě a hned s výjimečnou partou spolubydlících, navštívila nespočet zajímavých míst v ČR i zahraničí, odjela na půl roku na Erasmus do Slovinska, absolvovala zajímavé předměty a kurzy ve škole, rozšířila si angličtinu a trochu i další jazyky a naučila se po nočních akcích brzy ráno vstávat do školy :) A abych toho neměla málo, po bakalářském titulu jsem zatoužila po tom inženýrském. A když už inženýra, tak přece z Banské Bystrice na Slovensku!

A teď skok do přítomnosti: v květnu roku 2013 jsem zdárně ukončila vysokoškolská studia a zbyl mi z toho diplom inženýra ekonomiky se specializací na cestovní ruch. Po těch dlouhých letech "jen" kus papíru, dobrý pocit a možnost titulovat se "paní inženýrkou" a vepsat si tento fakt do životopisu. Zájem o obor mi ovšem zůstal i doposud, nezůstávám pozadu, oči mám otevřené a doufám, že v budoucnu prorazím v tom, co umím nejlépe.

Užívám si života, snažím se vytěžit ze všeho co nejvíce a nesnáším nudu a stereotyp. Od letní sezóny 2014 provázím v brněnské Alpině, takže mě můžete potkat jako průvodkyni na některých apiňáckých "cestách za dobrodružstvím" :) Kromě toho jste mě do roku 2017 mohli potkat také jako průvodkyni na zájezdech spolku Vaše-exkurze.cz (dříve Exod Náchod), které jsem mimojiné i organizovala a zaštiťovala na popud mé kamarádky a kolegyně Káti Šimkové, a to několik let. V roce 2015 jsem se dostala do neméně zajímavé organizace OMT Group, s.r.o., ve které jsem působila jako lektorka na firemních a tembuildingových akcích. V životopise se mi to hemží samými zajímavými "zářezy", takže po studijích jsem rozhodně nezahálela a snažila se získat co nejvíce zkušeností hlavně z oboru cestovního ruchu, i když ne vždycky se to podařilo.

Co se týče mých dalších zahraničních pobytů, v roce 2014 jsem v září vycestovala na Nový Zéland, který byl mým velkým snem a strávila tam krásných, nezapomenutelných a zásadních 9 měsíců života. Životní zkušenost k nezaplacení a jako bonus 6týdenní dovolená v JV Asii po cestě domů. Po návratu mi ale nastaly těžké chvíle a já se rozhodla zkusit práci v Brně, což ovšem v prosinci skončilo fiaskem a já se opět vrátila do Chrudimi k tatínkovi... Koncem ledna 2016 mi byl ovšem od univerza dán kopanec, na který jsem zřejmě tak nějak půl rok čekala - dostala jsem pozvánku k žádosti o víza do Kanady a jelikož si říkám, že ten život je krátký a je potřeba všechny příležitosti chytit za pačesy a nelitovat svých rozhodnutí, takže jsme společně s Martinem v listopadu roku 2016 na podzim odletěli za novým dobrodružstvím jménem Experience Canada, které jsme prožili půl roku v městečku Canmore, vydělali jsme peníze a začátkem dubna vyrazili na naší velkou tříměsíční cestu: Po západě USA a Přes Yukon až na sever na Aljašku a zpět. Ještě před odjezdem stíhám založit projekt S Hejkalem, z. s., který ale bude "dřímat" do doby našeho příjezdu zpět do Čech.

Na konci června roku 2017 se opět vracíme zpět do našich domovů, nabití energií, novými zážitky a odhodláním začít nový život a nové dobrodružství tady v ČR. Odhodlání začalo po chvíli pokulhávat, jak tomu tak bývá, celé léto jsme opět bydleli u rodičů a jezdili jsme pro Alpinu (tzv. furtpryč), ano, i Martin už je součástí naší velké alpiňácké rodiny :) Začali jsme trochu pochybovat o tom, zda je nám štěstěna vůbec někdy nakloněna, ale nakonec jsme se přece jenom dočkali a v půlce měsíce září jsme se přestěhovali do bytu, který jsme vybavili a vše připravili pro příjezd našeho nového člena rodiny - australské ovčačky Toninky, která nám vnesla radost a spoustu chlupů do našich životů 27. 10. 2017 :) Tak ať se jí u nás líbí!

Profesně jsme se zase až tak úplně neposunuli, tedy alespoň ne Martin: je stále U Paluků a vaří první ligu, naštěstí i doma :) Já jsem si trochu rozšířila kvalifikaci díky kurzům průvodcovské činnosti horské a asistenta pedagoga, 9 měsíců jsem pracovala ve Fitcentru jako recepční, abych se nakonec dostala do Národního Geoparku Železné hory, na pozici, na kterou jsem čekala řadu let :) Takže musím říct, že jsem jedna z těch, kterou její práce baví a našla se v ní. Zatím tedy vše klape jak má, tak snad bude i výhledově dobře. Co si budeme ale povídat, cestovatelského ducha v nás už asi nikdy neumlčíme, takže plánujeme i nadále pobyty v zahraničí, leč už nebudou tak časově intenzivní :)

Nakonec se snad už jen sluší oznámit, že se mé a Martinovy cesty spojily konečně i papírově a že jsme si s Martinem řekli své ANO 7. září 2019. Kromě toho jsme koupili krásný pozemek v Běstvině u Seče, kam hodláme během příštího roku přivést modulovou dřevostavbu, která nám bude domovem po (snad) řadu let. Takže abychom se nenudili - FURT SE NĚCO DĚJE!

Po svatbě jsme se navíc oba vrhli na studia - doděláváme si pedagogické minimum. Martin si dělá zkrácenou formu na jeden rok v Hradci, aby mohl být  učitelem odborného výcviku, já to mám na dva roky, ale budu pak moct učit na druhém stupni ZŠ a na SŠ, tak co myslíte - budou z nás někdy učitelé? :))

Zdarec palec!