Rozhodnutí padlo již dávno: na Nový Zéland se prostě musím jednou dostat! Sním o této destinaci již od svých 14. let a po dvanácti letech se TO konečně stane skutečností. Informací máme už dost - pročítali jsme několik internetových diskuzí, komunikovali jsme s lidmi, kteří na Zélandu žili a pracovali na stejné vízum, na které chceme jet i my. Víme vše :) Víza jsme v březnu 2014 úspěšně vybojovali, ačkoliv se po nich zaprášilo letos v rekordním čase: za 50 minut byly kapacity zaplněny. Jelikož chceme ale odjíždět až v září, máme ještě půl roku čas. Letenky a další zařizování věcí ohledně našeho odletu a pobytu na NZ jsme tedy prozatím odložili k ledu. V květnu jsme s věcmi trochu pohnuli a v září jsme odletěli na vysněných, nádherných, nezapomenutelných a zkušenostmi nabitých 9 měsíců do země zaslíbené. A jak nám to tam šlo? Zde si můžete přečíst náš průběžný deník, který jsme ze Zélandu dávali dokupy a zasílali své rodině a přátelům prostřednictvím webu. Po cestě ze Zélandu jsme zastavili na čas v Thajsku a Indonésii, ale o tom už v jiné rubrice :)
9. května jsme dorazili do Aucklandu, trochu jsme se prošli po okolních kopečcích a pak zajeli rovnou do centra. Po chvíli bloudění jsme našli odlehlejší parkoviště a zaplatili za parkovné, co se dalo dělat. Vyrazili jsme nakoupit ještě nějaké suvenýry a hlavně trička do pobočky Global Culture, na které jsme měli spadeno již delší dobu. Po cestě...
27. dubna se probouzíme trochu pozdně, jelikož je pod mrakem a prší. O dešti jsme ovšem věděli z norské předpovědi, která zde na Zélandu funguje obstojně, proto jsme si naplánovali návštěvu knihovny v Taupu, abychom dali do kupy fotky a deník a podívali se, co je nového ve světě internetu. Knihovna nás ovšem vypekla, neboť byly o víkendu svátky...
10. dubna opouštíme tedy baráček u Wendy v Hastings, se všemi spolubydlícími jsme se rozloučili, dostala jsem dokonce od Wendy ručně pletené trepky, paráda! Jsou z moc příjemné pleteniny, doma je budu nosit :) Do práce ten den dorážíme jen tak tak, ale stihli jsme, naštěstí. První večer jsme spali po dlouhé době v Tonče, bylo to fajn, vyspali jsme...
Od 20. března, kdy jsme nastoupili na jablíčka na sad Dames, uplynul již nějaký pátek a mnohé se změnilo. Jablka byly opravdu jen na pár dní, na plachty jsme měli nastoupit v úterý, ale nakonec se z toho vyklubala středa, takže jsme nakonec vydrželi pickovat apples celé čtyři dny. Shodli jsme se na tom, že nám to úplně stačilo. Tahle...
Ahooooj, rodinko, přátelé a kamarádi!
Ráno nás přivítal klasicky déšť. Jelikož v tomhle jsme si nemohli ani udělat snídani, volíme úprk do města Richmond a návštěvu tamní knihovny, která má ale pouze do jedné, nýbrž je sobota. Jen co jsme odjeli z Wakefieldu, déšť trochu ustal, takže si nakonec děláme i čaj a vločkovou snídani na parkovišti ve městě. Probudila jsem se s bolestí krku,...
Dnešní den byl ve znamení přesunu k Aoraki do horské vesničky Mount Cook, která se nachází pod majestátní nejvyšší stejnojmennou horou Nového Zélandu. Do kempu přijíždíme odpoledne a rozhodli jsme se, že se půjdeme projít po treku v Hooker Valley, který je opěvován v nejednom průvodci. Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a Mount Cook se nám...
Z Clifdenu jsme vyrazili do většího městečka Invercargill, kde jsme si prošli tamní botanické zahrady, navštívili muzeum a expozici věnující se historii Nového Zélandu, živočichům a invercargillskému závodníku The Fastest Indian, podle kterého je i natočen stejnojmenný film. Navečer jsme se stavili něco malého pokoupit v tamním supermarketu a...
Jak jsme naplánovali, tak se i stalo. V pátek jsme zvedli kotvy z našeho milého zapadlého Cromwellu a vyrazili směrem Queenstown. První noc jsme se rozhodli strávit ve free campu kousek od Arrowtownu, leč tento plán nám zkomplikovalo počasí, neboť díky vydatnému dešti se zvedl potok, který se k tomuto kempu přejíždí a tento brod se tak stal...
Třešňová sezóna nám skončila! V úterý 27. ledna nám náš supervisor Sijo oznámil, že nás čeká posledních pár bloků na druhý sběr a záleží, jak budeme rychlí, tedy pokud budeme, tak skončíme již ten den, v opačném případě až den další. Tak nějak trochu nečekaně kolem druhé hodiny odpolední, když jsme chtěli přejít na nové stromy, někdo oznámil konec...