Další krásy Tenerife

Ráno nás vzbudilo auto, které přijelo a zaparkovalo u závory, u které jsme měli rozbitý stan. Jelikož naše auto bránilo jeho vjezdu, musel Jenda pohotově vyskočit ze spacáku a uvolnit cestu. Chlapíci byli v pohodě, poděkovali a jeli dál ke svým zahrádkám, ke kterým vedla tato příjezdová cesta. Po chvíli, co se Jenda vrátil do stanu, jsme opět zaslechli troubení, to zase auto vyjíždělo od zahrádek. Jenda opět vylezl a přeparkoval. Situace se pak opakovala ještě jednou s dalším přijíždějícím autem, kdy už jsme usoudili, že je čas vstát a auto už k závoře nevracet. Byl tam vcelku provoz, až jsme s tím nějak nepočítali. Nevypadalo to na rušné místo. Ale Španělé zřejmě o víkendu brzy ráno rádi jezdí okopávat své zahrádky a starat se o stromky. Proč né. Po snídani jsme sedli do auta a sjeli ještě z relativně vyšších nadmořských výšek dolů k pobřeží, naším prvním dnešním cílem byla původně pirátská víska Masca. Zde jsme strávili poměrně dost času, moc se nám zde líbilo. Prošli jsme celou vesničku, která žila turismem, prošmejdili krámečky a původně jsme chtěli jít i známou turistickou cestou dolů k moři. Jelikož je ale vcelku časově náročná a když jsme viděli, kolik lidí se po ní vine jako had v zástupu, vzdali jsme to. Zde jsme ochutnali ovoce nispero. Bylo to něco jako malá meruňko/mirabelka, mírně hruškovitého tvaru s hladkým povrchem s jednou až třemi peckami uvnitř. Moc nám chutnalo. V Masce je také hojně rozšířená výroba marmelády z opuncie, což je také tradiční produkt Kanárů.

Po pár odlovených keškách jsme sedli do auta a pokračovali úzkými silničkami dále, tentokrát jsme mířili do turistického letoviska Puerto de Santiago se známým útesem Los Gigantes. Je to letovisko oblíbené především Angličany, kteří sem tradičně jezdí, proto zde nebyla nouze o nabídky v angličtině, anglicky hovořící obsluhu v obchodech a hlavně vcelku levné pivko, kterému jsme neodolali. Využili jsme akce happy hours a dali si krásně vychlazenou cervezu Alhambra ve sklenici právě vytáhnuté z mrazáku. Mňam. To bodlo. Aspoň jsme se připravili na dlouhou cestu, která nás čekala z jižní části ostrova na severní, zpět k hlavnímu městu Santa Cruz de Tenerife, odkud nám měl další den plout trajekt zpět na Gran Canarii. Po cestě jsme měli ještě v plánu pár zastávek, ale tentokrát se udělalo zle mě: hlava bolela, byla jsem rozpálená, zároveň zimnice, zřejmě mě postihlo něco jako Jendu při sestupu z Pico del Teide. Úplně jsme tedy minuli turistická letoviska se známou Playa de las Américas či Los Cristianos a pokračovali dále po dálnici. Nakonec jsme se zastavili jen u El Médana u hory Montaňa Roja, která je z červené horniny, v jejím okolí se tedy můžeme setkat se třemi barvami písku: s červeným, zlatým a černým. V okolí hory byly ideální povětrnostní podmínky pro sporty závislé na větru, tudíž se zde hojně proháněli lidé s kitem, windsurfisti a surfaři. To já už byla ale v limbu. Udělali jsme si zde ale aspoň oběd: kuskus s nakoupenou kanárskou zeleninkou a pokračovali dále v cestě. Rozhodli jsme se přespat u pláže Las Teresitas, kde jsme začínali naše tenerifské putování. Nechtělo se nám rozbíjet stan přímo na pláži, což by bylo vcelku nápadné, a tak jsme se nakonec vyspali v autě bez sebemenších problémů, žádní zvídaví lidé nás nerušili a byl zde i záchod se sprchou. Co více si přát.a