Prosinec v plném proudu
18. prosince
Lyžovačka, vlastně snowboardování v Lake Lousie bylo nádherné! V ten samý den jel na tento lyžařský výlet i můj spolupracovník Kuba od nás z recepce, tak jsem byla ráda, že mám parťáka a nejedu sama. Celý den jsme jezdili spolu, kdybych tam byla samotná, asi to zabalím o dost dřív, protože ačkoliv nám krásně svítilo sluníčko a že na sluníčku bylo nádherně, jakmile člověk vjel do stínu, byla sakramentská zima. Vlastně stačilo jen sjíždět sjezdovku a během chvíle jsem měla celý obličej omrzlý. Teploměry u vleků hlásily -27 °C.
Martin si s sebou z Čech přivezl lyžařské brýle, které mi chtěl půjčit, ale v podvečer mého odjezdu je vyndal z kufru úplně poničené, zřejmě nepřežili let a nedbalé zacházení s kufrem. Takže jsme je rovnou hodili do koše, škoda jich... Naivně jsem si myslela, že to zvládnu ve slunečních. Omyl. Jakmile jsem nasadila šátek na nos a pusu, aby mi nemrzl obličej, brýle byly samozřejmě hned zamlžené, takže jsem chvíli jezdila bez nich, což ale moc dobře nešlo, protože mi mrzly řasy a lepily se k sobě a ještě jak jsem slzela po cestě dolů... Nemluvě o zmrzlém nose a zamrznutých nudlích v něm, na což trpím pokaždé, když jezdím :))) Naštěstí mě v informačním středisku zachránili a proti občance mi půjčili lyžařské brýle ze ztrát a nálezů, bez nichž to v těchlech teplotách prostě nejde.
Poprvé jsem si zkusila, jaké to je jezdit v takových mrazech a poprvé ve velkém středisku alpského typu. Bylo to moc hezké, na upravených cestách skvělý manžestr, který jsme i hluboko po ránu rozráželi vlastními prkny poprvé, jelikož tam bylo strašně málo lidí, ale budu se opakovat: na kanadské sjezdovky příště nevlezu, jakmile bude méně než -10 °C. Brrr. Rozmrzala jsem pak celý večer. To by ovšem nebylo to nejhorší - při poslední jízdě (ano, zatracené POSLEDNÍ JÍZDY!!!) jsem najela na ledovou plotýnku a ujela mi zadní hrana snowboardu, takže jsem si tak nějak přisedla na zadek a instinktivně jsem dala za sebe ruce. No a jelikož to byla docela rána, jako bych si vyrazila dech, resp. mi náraz do rukou doputoval do hrudníku a způsobil jakýsi otřes, takže se již třetí den léčím, snažím se nenamáhat se, protože mě bolí hrudní košíček. Při otočení hlavy do stran, při smrkání, kašlání, kýchání... Nicméně se to lepší, takže doufám, že to doléčím, než zase půjdu do práce.
Dostala jsem teď tři dny volna za sebou, protože od příštího týdne máme u nás snad už konečně plno a bude hodně práce. Takže jdu pak čtyři dny, den volno a pak šest dní v kuse. Bohužel uklízet. Prádelna šla stranou a napsali mě na úklid. Z čehož mám ohromnou "radost". Prádelna se stala jakousi mojí vlastní oázou klidu a pohody, protože si celý den poslouchám muziku, zpívám si a práci si rozvrhnu sama podle sebe. Když jdu uklízet, poslední dobou už mi normálně sázejí na den čtyři pokoje, což mě ale vůbec netěší, nicméně už je tak nějak stíhám, když jsou v relativně dobrém stavu. Každopádně to, že je zvládám, naopak těší vedení Mysticu, Kuba z recepce mi dokonce říkal, že jsem jedna z mála, která to zvládá udělat, že někteří tam na to dost prdí a prostě neuklidí to, co ráno dostanou na seznamu. Z čehož mám docela radost, ale... Z toho uklízení přicházím domů opravdu docela hotová, stále mám problémy s těmi zády, tak jsem zvědavá na ten další týden, kdy budu uklízet těch takřka 10 dní v kuse, pouze s jedním dnem volna.
Kromě toho se ze mě dnes stala na pár dní slaměná vdova, neboť se mi muž před chvílí vydal do Calgary na zkušenou. Uvidíme, jak to vše dopadne, sama jsem zvědavá, stejně jako Marťas. Pokud by bylo vše tak, jak má, asi by to znamenalo jediné - stěhování do Calgary, protože by nemělo smysl tu platit nesmyslně drahý nájem vlastně jen kvůli tomu, že já tu mám práci za standarní hodinovou mzdu. Protože jak říká Danča: přijeli jsme sem s Marťasem spolu a asi bych nechtěla do konce března být slaměnou vdovou každý všední den... I přesto, že by se mi po Canmore stýskalo, je to tu opravdu nádherné, ale z Calgary to zase tak daleko není :)
Z toho tak i nějak vyplývá náš zevrubný plán, který jsme tento týden rozebírali a tak trochu jsme začali vymýšlet itinerář našich cest, aby se bylo na co těšit a čím se motivovat. Domluvili jsme se, že budeme stopro pracovat do konce března. Možná déle, ale jelikož chceme odlétat na konci června domů, tak by to bylo ideální, neboť bychom měli tři měsíce na cestovando. Rádi bychom uskutečnili dvě velké cesty, jeden road trip po západě USA a národních parcích a další na sever, tedy přes Britskou Kolumbii a Yukon až na Aljašku a zpět. Na svých stránkách jsem již aktualizovala cestovní menu a přidala tam záložky pro obě cesty, kam jsem nahrála předběžný harmonogram našich cest. USA zde: https://baruncinycesty.webnode.cz/zahranicni-cesty/usa/ a Aljaška: https://baruncinycesty.webnode.cz/zahranicni-cesty/aljaska-road-trip/. Takže jsme se dostatečně motivovali a snad i odhodlání nás obou trochu povyrostlo. Na obou cestách nás zaručeně čeká spoustu dobrodružství a nádherných míst, díky kterým to za to všechno zkrátka stojí!
No a jelikož jsou za šest dní Vánoce, domluvili jsme s Dančou a Honzou, že 24. 12. bychom byli rádi večer pospolu (Honza Hvízdal, se kterým jsem se poznala na Zélandu na třešních a s kterým jsme se tu také začali vídat, ano, svět je malý), že bychom si udělali obalovanou rybičku, salát a dali si zkrátka český tradiční Štědrý večer. Takže je na co se těšit. V neděli mám volno, což je také super a jako bonus nás ještě v neděli čekají kanadské Vánoce, neboť se spolubydlícími a dalšími lidmi máme v plánu vánoční večeři v podobě nadívaného krocana, pečené šunky, brambor a dalších dobrot, sama nevím, co si to všechno navymýšleli, nicméně šéfkuchař bude samozřejmě náš Martin, který by psychicky nezvládl, kdyby to měl celé připravovat a vařit někdo jiný, protože by to zaručeně dělal/udělal špatně :)))
Počasí se nám od včerejška začalo umoudřovat, teploměr hlásí již pouze nějakých -10 °C, což je super. Je to hodně znát, když se vyjde ven. Skoro na tričko :) Je to zvláštní, jak si člověk zvykne skoro na -30 °C a pak když se oteplí, vnímá to jako by mohl chodit venku v mikině. My v mikině nechodíme, ale je to moc příjemná změna. Mělo by to vydržet minimálně týden. Já osobně tedy upřímně doufám, že už to takhle bude celou zimu a že se nedočkáme těch -45 °C, čím nás všichni straší :)
Ve vánoční čas často vzpomínáme na vás na všechny, které jsme nechali v ČR a doufáme, že se máte dobře a že nadcházející vánoční svátky nebudou znamenat pro nikoho z vás stresy a shon, ale pohodu a skvělou rodinnou atmosféru. My se pokusíme si jí tu trochu udělat, i když to bude těžké...
Přejeme krásné Vánoce a šťastný nový rok našim rodinám, všem našim přátelům a našim milovaným zvířecím kamarádům. Opatrujte se a nezapomeňte, že když nám kdykoliv kdokoliv z vás napíše jen tak, že si vzpomene, máme z toho neskutečnou radost, jsme rádi za jakékoliv spojení s rodnou hroudou :) Těšíme se na virtuální pokec, ale více na červnové osobní shledání! Mějte se rádi, my vás rádi máme! :)))
Více fotek z prosince: https://goo.gl/photos/VAkj8Lmu37jMStXP8