Poslední týden v Canmore

Jelikož už tomu je nějaký ten pátek, kdy jsem zasedla ke psaní, musela jsem se ujistit, kdy že to vlastně bylo naposledy a o čem hezkém či nehezkém jsem vám tehdy vlastně psala. Už je to přes 14 dní, co jsem se zmínila o Martinovým zánětu oka, který si naštěstí během pár dnů vyléčil. Dědečka mám ale ještě bohužel v nemocnici, naštěstí je už převezen do Chrudimi, takže ho může rodina častěji navštěvovat, i přesto, že jsme tak daleko od naší rodné hroudy, tak se snažíme podporovat ho na dálku a myslet na něj, doufáme oba s Martinem v lepší časy pro celou naši rodinu a ještě více doufám, že se za tři měsíce všichni společně ve zdraví sejdeme v Chrudimi a obejmeme se... Plánování našeho velkého výletu jde vždy o něco veseleji a lépe, když mi z domů chodí pozitivní zprávy o jeho zlepšujícím se stavu, takže protože se nezadržitelně blíží čas našeho odjezdu z Canmore, zjišťuji co možná nejvíce informací o místech, která chceme navštívit v USA a Kanadě, píši si s lidmi, co už je procestovali a žadoním o informace a další turistické tipy :)

S naším odjezdem souvisí i velké balení a přesunování do auta, které pomalu již započalo. Auto jsme vyluxovali, trochu zevnitř umyli, zkrátka ho připravili na návrat matrace, dek a dalších lůžkovin, které jsem přeprala, abychom spali ve voňavém :) Koupili jsme do auta též novou bombu na vaření včetně nástavce, což byla taková lehce dražší investice, ale pro naše pohodlí a praktičnost jsme to vyhodnotili jako vhodnou investici :) Včera jsme též museli koupit nový stěrač a dolít do auta olej, protože jsme při zběžné kontrole jaksi zjistili, že ryska ukazující stav oleje v motoru byla naprosto suchá, takže i přesto, že jsme na druhý den plánovali jet do servisu s autem (zběžná kontrola před velkou cestou), dolili jsme tam nový olej, protože jsme nechtěli riskovat, že někde zůstaneme viset ten den nebo den následující. Takže doufáme, že autíčko nás na cestě nezklame a já momentálně hlavně doufám, že vše do toho auta narveme, neboť jak tak koukám na všechny ty věci patřící právě do auta a povalující se na velkých hromadách v našem pokoji, tak o tom začínám trochu pochybovat...

Martin stále chodí do práce, i když ho ale včetně dneška čekají už pouze čtyři pracovní dny. Já měla být v práci naposledy v pátek 24. března. Nakonec jsem šla ještě v neděli vypomoct a dožadovali si mě i na dnešek, ale to už se mi moc nechtělo, hlavně z důvodu, že jsem věděla, že v noci budeme kdesi možná do rána nahánět polární záři a nechtělo se mi zkrátka vstávat. Na rozdíl od Martina, který statečně šel DOBROVOLNĚ do práce o půl hodiny dříve, tedy na půl8. Odchod z práce byl naprosto poklidný, bezproblémový, v podstatě jsem se s naší manažerkou už nějakou dobu neviděla, protože také odchází, takže v kanceláři věčně není a něco vyřizuje a zařizuje. Za ty 4 měsíce jsem z Mysticu spoustu věcí, které se nám budou hodit na cestách, takže tímto bych jim chtěla poděkovat za hmotné sponzorské zaštítění našeho výletu :) Jednalo se převážně o staré věci na vyřazení nebo věci, kterých tam byla ve skladu spoustu, takže ani z jednoho toho aktu "uzmutí" nemám špatný pocit, na většinu z nich jsem se hlavně i zeptala, takže to mám s čistým štítem :) Nemohu tomu uvěřit, že už nebudu muset uklízet... A jak to tak bývá - najednou jsem zapomněla na ty špatné dny, kdy mě to tam neskutečně rozčilovalo a chtěla s tím seknout a budu na Mystic vzpomínat s úsměvem na rtu. Díky Bohu.

A jelikož jsem tady nakousla opět polární září: včera jsme jí konečně spatřili! Byl to už několikátý pokus za tu dobu, co jsme tu a konečně se nám to vyvedlo. Ještě aby ne, říkám si, včera měla být opravdu silná, ostatně stejně jako dnes (jedeme znovu :)), podle zpráv snad dokonce viditelná i u nás v ČR, což je opravdová rarita! A jaké to bylo?! Inu, trochu jiné, než jsme čekali, ale spektakulární! Pár lidí nám už řeklo, že někdy ta záře není zelená, že je to spíš jakoby takový zvláštně osvětlený šedý mrak. Když není moc silná. O čemž jsme se včera přesvědčili na vlastní oči! Kdybych nevěděla, že mám tu noc hledat záři, upřít svůj zrak na sever a vědět, že tam je, tak bych těm "mrakům" nepřikládala nějakou velkou váhu. Ale ouha, zkuste si ty mraky fyfotit, to pak vznikne něco takového:

My jsme ale měli ještě větší štěstí a záře se čas od času roztancovala po nebi v různě dlouhých světelných panelech. Nejkrásnější fotka toho večera vznikla Martinovou rukou, který nádherně zvěčnil tři světelné pásy aurory, které jsme nazvali třemi sestrami.

Byla to úžasná podívaná, ačkoliv jsme byli daleko od "ohniska" záře, líbilo se nám to. Nicméně stále nám leží v hlavě zažít TO někdy daleko na severu, aby se nám obloha opět roztančila přímo nad našimi hlavami, aby hrála všemi barvami, které umí a aby tvořila všechny možné i nemožné obrazce. Snad se nám to tu ještě povede, až pojedeme na Aljašku. Ale kdyby ne, protože se nám bude prodlužovat denní světlo, budeme zajisté oba spokojeni s tím, co jsme spatřili včera na staré silnici mezi Canmore a Cochrane.

Doma na baráčku se začalo všechno tak nějak otáčet k lepšímu. Martin již nemá ponorku z nových spolubydlících, asi to byl chvilkový zkrat a souhra všech událostí, dokonce mu již nevadí trávit s nimi všemi čas, já jsem se též osmělila a je to tady teď fajn, i když si Martin stále neodpustí různé poznámky o jejich "pořádnosti" v kuchyni, naštěstí jen v češtině :) Rozmohlo se tady teď hraní deskové hry Katan, které jsme se začátku též účastnili, ale brzy nás to přestalo bavit (hrajte si to několikrát za sebou každý den!). A naše tradiční páteční společné večeře byly přerušeny již před 14 dny a to jen díky tomu, že Carolane tentokrát vyhlásila společnou večeři na sobotu, ale světě div se: poslední pátek nikdo nevařil hromadně pro všechny (kromě toho, že je tady tak nějak na pořádku, že si dáváme všichni ochutnávat z toho, co vaříme nebo když Martin z Austrálie něco vaří, tak toho udělá automaticky více a nabídne ostatním, paráda :)), ale to jen pro to, že Martin na tento pátek chystá VELKOU večeři ve znamení ČESKÉ kuchyně. Vegetariáni mají bohužel tentokrát smůlu, ale podávat se bude slepičí vývar s nudlemi silný jako noha od kulečníku, slepice na paprice (podle Martina z Austrálie kuře s růžovou omáčkou) s knedlíkem/těstovinami/rýží plus španělský ptáček jako bonus na ochutnání, a nakonec jako zákusek budeme mít Sofiino tirramissu. Asi bych měla udělat něco echt českého, ale všichni víme, jak to mám s tím pečením...

Stále se vídáme s Dančou a Mary s Honzou, dokud ještě můžeme :) Všichni jsou zvaní na páteční večeři k nám a nás teď Mary s Honzou pozvali ve středu na večeři ve vietnamském stylu, takže se moc těšíme. Danče teď v neděli přijeli rodiče, takže ta též doklepe poslední dny v práci a vyrazí s nimi cestovat. Pěkně se nám to tady rozutíká. I Iva začátkem měsíce odjíždí. Ale Mary s Honzou zůstávají (však tu jsou chvíli) a zítra jim přijede další česká posila z našeho zélandského týmu z třešní, Šárka s Ondrou. Je to opravdu k popukání, jak se tady všichni scházíme, ta naše super česká partička od protinožců :)

Nakonec ještě krátká vsuvka o počasí: JARO JE TADY! Rozumějte: mrzne už jen trochu a někdy :) Je to až k neuvěření, že jsme schopní sedět v 6 stupních na terase v tričkách na sluníčku a vydržet tam i několik hodin. Buď jsme už opravdu trochu otužilí nebo je tady ta zima prostě jiná, resp. člověk to asi jinak vnímá. Nicméně je tam nějak již standardně kolem 5 °C přes den, přes noc to ještě spadne pod nulu, ale sníh už ve městě pryč, drží se už jen na vrcholcích okolních hor a zkrátka to jaro už je ve vzduchu cítit. A že ho necítíme jenom my, o tom nás utvrdili noviny z minulého týdne, kde hlásili již první spatření medvěda Grizzlyho nedaleko Banffu. Takže je na čase vzít do pohotovosti sprej proti medvědům a mít oči na šťopkách. Když ale člověk není trubka, tak nevěřím tomu, že by medvěd napadl sám od sebe. Jen je pravda, že je docela lehké dát mu nějaký ten prvotní podnět...

FOTKY: https://goo.gl/photos/t8jM6VhVJzm7VFH57

FOTKY OD CAMILLE Z FOCENÍ NA SPRAY LAKES: https://goo.gl/photos/t868Nm9BpxpeB2pD6