Konec kanadského listopadu

15. - 28. listopadu 

Jak jsme naznačili v posledním příspěvku našeho prvního kanadského vyprávění, rozhodli jsme se v pondělí 14. trochu hýbnout s tím naším sháněním práce. A jak to vlastně celé dopadlo? V pondělí pršelo... Takže hádejte, komu se nechtělo cajdat po městě po hotelech a rozdávat svoje životopisy? Mě! Takže jsem to odsunula na další den, kdy pro změnu sněžilo. Ale to už nás neodradilo. Martin mi dělal garde a vyrazil statečně se mnou do víru hotelových komplexů a luxusních ubytoven. 

Rozdala jsem přes deset životopisů. Na většině místech se tvářili pozitivně, nicméně mi často připomínali, že je teď "klid před bouří" a že budou nabírat zřejmě až na začátku prosince. Zhruba na dvou místech jsem životopis ani neudala, že mají již plno nebo neshánějí a na dvou místech to vypadalo vyloženě pozivitně. Na místě Mystic Springs and Hotpools Canmore mi dokonce slíbili, že se v pátek ozvou a domluvíme další podrobnosti. Měli jsme velkou radost. Až do soboty, protože se nikdo samozřejmě neozval... 

Následující týden se plný očekávání z mé strany, stále vyčkávám, zda mi nezazvoní telefon nebo někdo nenapíše email. Nenapíše, ani nezavolá... Nicméně my neleníme a volný čas trávíme převážně venku, procházíme se po okolí a poznáváme Canmore, keškujeme a užíváme si přírody. Já osobně tedy jen do doby, kdy mě chytne močák a já jsem nucena navštívit lékaře a nasadit antibiotika. 

Je to jako naschvál. Nejdřív Martin, pak já... Já to ale aspoň nemám tak drahý. Platila jsem "pouze" 100 dolarů za vyšetření a pak jen za antibiotika. Naštěstí je mám jen na pět dní. Za to Martin je má dobrat již brzy. Nemůže se dočkat, až ochutná místní pivko. Nicméně je gentleman, prý na mě počká, až se též zbavím těch ošklivých prášků :) Namísto piva se dal na aktivní pití mléka, které by byl schopen vypít vcelku na posezení (mají tu dvoulitrová balení). 

Já jsem si alespoň jeden den poležela doma, ani paty jsem nevystrčila ven a snažila se být v teple. Hned nadruhý den se mi dělá lépe, řezaní již skoro nepociťuji a tak se trochu osměluji a podívám se i ven :) Je sobota a čekáme návštěvu - českou! Již před několika týdny jsem si náhodou psala se slečnou, která nabízela auto na prodej s věstavěnou postelí a kupou dalších kempovacích pomůcek, zkrátka takové menší obytné autíčko. A to vše za velice slušnou cenu. Tak nějak jsme stále zůstaly v kontaktu a najednou se přiblížil den, kdy se oni měli vrátit do Canmore z cest po USA. Slovo dalo slovo a zastavili se u nás na prohlídku auta. "Za kouknutí nic nedáme", říkali jsme si... Jak to dopadlo asi tušíte sami - druhý den nám Anča s Honzou přivážejí domů naše "nové auto" Ford Windstar GL, 1998, náš karavan pro budoucí cesty Kanadou a USA. A do té doby snad spolehlivé vozítko vhodné pro průzkum okolí a nezbytné cesty po městě. 

Autíčko šlape jako hodinky, alespoň doufáme! :) Nejsme žádní technici a tak nějak dáváme na dobré slovo. Mě osobně se kup auta na Zélandu od Čechů vyplatil. Navíc si nemohu pomoct, Češi v zahraničí jsou většinou k nezaplacení. Hodně si pomáháme a je vždycky radost pohledět potkat nějakého milého krajánka :) Auto je zvenčí trochu sešlejší (výrazné stopy rzi), nicméně to tu není nic ojedinělého, protože v provincii Alberta není povinná technická, i když na internetu jsme našli přesný opak. Nicméně ji po nás, ani po Anče a Honzovi. Další nedílnou součástí našeho vozítka je prasklé čelní sklo, což je zde též úplně normální, jelikož silnice zde nesypou solí ani žádným jiným činidlem, ale pouhým štěrkem, kamínky tak moc rádi odlétávají od kol... 

Takový pěkný víkend jsme měli. A další peníze v kelu! A práce stále žádná. Já osobně začínám trochu propadat panice, jsem smutná a trochu v koncích. Stále myslím na to, kolik peněz už tu zahučelo a kolik nás to ještě bude stát, než bude první výplata a ta bude vlastně kdy?! Netušíme ani jeden... V Canmore se mi začíná líbit, to okolí je opravdu úžasné! Bydlení máme hezké, spolubydlící super, spousta sportovního vyžití,... K dokonalosti už chybí jen ten zdroj peněz. 

Tímto se dostávám k možné otázce: proč jsme si vlastně vybrali Canmore a ne Banff nebo Jasper či Lake Louise? Primární odpověď je taková, že nás k tomu vedlo sjednané ubytování. O to je tu takový zájem, že jakmile někdo vyvěsí inzerát, během pár minut na něj je několik desítek reakcí. Tak nějak jsme ani nedoufali, že ubytko seženeme dopředu. Ale zadařilo se, pak tedy nebylo co řešit - Canmore se stane naším půlročním domovem. Náš správný (vlastně náhodný) výběr potvrdilo i několik známých a kamarádů, kteří tvrdili, že Canmore je hezčí než Banff, menší a není tam tolik turistů a okolí je krásnější. Teď už víme, že menší rozhodně není! Banff je v podstatě jedna hlavní třída, okolo které je soustředěna většina důležitých míst, hotelů a cestovního ruchu celého městečka. Banff má na 8 000 obyvatel, Canmore na 13 000. Takže až někdy uslyšíte, že Canmore je menší než Banff, nevěřte mu! Jen když se chceme dostat z baráčku do centra, trvá nám to tak 25 minutek... Za to Danča v Banffu má vše na jedné hlavní ulici, trochu jí to závidím :) Když jsme u Danči - sehnala si práci v Canmore, takže jí příští týden čeká stěhování k nám, hurá, moc se těším, že se budeme mít blíž a budeme moci společně podnikat výlety, sportovní akcičky a další vylomeniny :)) 

Ještě něco o našem městečku a nejen o něm: Canmore byl oficiálně pojmenován jakýmsi pánem ředitelem Kanadských železnic (železnice, to je něco, když tu jede vlak, tak jede hooodně dlouho, naposledy jsme napočítali přes 100 vagonů, samozřejmě cargo, osobní vlak tudy zřejmě vůbec neprojíždí) v roce 1884 po skotském králi Malcolmovi III., v gaelštině znamená Canmore "velká hlava". Její symbol můžeme v současnosti najít u řeky poblíž centra Canmore, viz fotky v předchozím příspěvku. Městečko bylo ryze těžebním místem, hlavním artiklem bylo uhlí. Těžba se ale koncem 20. století přerušila a dnes připomínají zašlou těžební slávu městečka pouze staré těžební vozíky rozmístěné po okolí, staré dřevěné domky a zbytky úzkokolejky. V roce 1988 se konaly v Calgary zimní olympijské hry a Canmore mělo tu čest zaštít většinu nordických disciplín, díky čemuž jeho popularita významně stoupla a od té doby město těží namísto uhlí převážně z turistického ruchu a sportovních akcí. 

Kromě toho je ve městě neskutečné čisto! A nejenom zde. Kanada si zkrátka potrpí na venkovní čistotu a přírodu. Nicméně jsme za tu chvíli zjistili, že se mnohokrát moc ekologicky nechovají. Nebo my až moc lpíme na šetření energií?! Začali jsme je přezdívat mývaly, furt teče voda, teče dlouho, furt se všude svítí, na hotelu se šerádá vším možným i nemožným, zkrátka není to moc eko... Nicméně narozdíl od Zélandu se zde vzorně třídí, alespoň něco... 

Je pondělí, první pracovní den od koupi auta, takže dnes je na čase jít pojistit autíčko a přepsat ho na nás = pořídit novou registrační značku (ta nám pak zůstane, bude se hezky vyjímat na zdi našeho bydlení v Chrudimi :)) O pojištění jsme toho přečetli a slyšeli už dost. Hodně lidí ze zahraničí straší tím, že mají hodně vysoké pojistky z důvodu nerezidence v Kanadě. My si vybíráme pojišťovnu, která je hned vedle registračního místa, tak abychom to přece neměli moc daleko, že ... :) No a hurá - měsíční pojistné nám vychází na 100 dolarů! Nádhera. Majitelé před námi platili 160 a někdo platí i daleko více. No a zatímco jsme čekali u pojišťovačky, využila jsem situace a stavila se opět do Mystic Springs zeptat se, proč v pátek nezavolali, bylo to totiž pouze přes ulici. Než jsem se ale stihla zeptat, už si domlouváme zítřejší nástup!!! Takže hurá, ZÍTRA NASTUPUJI DO PRÁCE a bude ze mě paní pokojská :)) Hned je ten den příjemnější. Konečně se vyřešila finanční stránka. Alespoň na půl. Martin stále nikde nebyl, ale věřím, že ten čas brzy přijde, když já začnu chodit do práce. Týž den Martin montuje registračku na auto a konečně se můžeme pohybovat autínem. Večer jdu spát s velkým očekáváním, co mě asi čeká a nemine druhý den v práci... 

Úterní ráno jako vystřižené ze žurnálu a jako stvořené k prvnímu dni v práci :) Beru poslední antibiotikum, snídám poprvé sama, nechávám Martina ve vyhřáté postýlce a hurá pěšky do práce. Podle stopek to tam mám přesně 20 minut pěšky. Před hotelem zdravím králíky (ano, králíky, ale o těch více později) a hlásím se na velitelství, tedy u Theresy. Fasuji čip, spoustu papírů, podepisuji, vyplňuji a dostávám pokyny na následující týden. První dva dny budu pracovat s Olivii, další dva dny se budu zaučovat v prádelně a v sobotu opět uklízet. Neděle a pondělí volno, takže doufám, že vyrazíme někam na výlet :) 

Uklízení... Inu, není to nic složitého, kromě toho, že z toho bolí záda, spíš je to taková puntičkářská práce, Olivia mi kladla na srdce, na co se mám zaměřit a tak. Podle mě nejde celá ta chatička uklidit za dvě hodiny přesně podle toho, jak mi to bylo Olívií sděleno. To prostě člověk nemůže stihnout! Takže je mi úplně jasné, že se některé věci prostě odbývají. Uvidíme, jak to půjde. Nicméně se dozvídám, že Olivia dojíždí každý den z Calgary, aby mohla dělat pokojskou v Canmore! Což nechápu... No a taky s ní není moc sranda a dost často nerozumí mojí angličtině. Nu, což. V téhle práce prostě nebude taková sranda jako na sadu v Cromwellu, s tím se musím smířit. Každopádně - jako pokojské si můžeme nechat cokoliv najdeme po hostech v ledničce a můžeme, ano opravdu můžeme!!!, vráti vratné lahve, které tam hosti nechají. To budou zřejmě naše jediné benefity. Ptala jsem se na možnost zvýšení mzdy po nějakém čase a na sezónní bonus, když tam člověk vydrží třeba půl roku, tak to prosím pěkně NE. Takže se tak nějak budu snažit se nacpat do hotelu Solara, o kterém nám tak básnili Češi, od kterých máme auta, protože tam je to opravdu super, co se týče pracovních podmínek a penízků. 

"Ušatá záhada"

Jak už bylo zmíněno - již několikrát jsme v Canmore narazili na volně pobýhající malé králíčky s ještě menšími králíčky, kteří jsou poměrně plaší a "pasou" se na travnatých plochách okolo hotelů, u chodníků, zkrátka všude, kde to jde, i když už to asi nebude taková delikatesa, když vidím tu ošklivou "slámu" která již několikrát přešla mrazem a sněhem.

Nedalo nám to a našli jsme, že v 80. letech zde jakýsi vykuk vysadil na tucet takových krásných králíčků. No a ti se množili a množili, dokonce doputovali do sousedního městečka Exshaw. Asi vyrazili na výlet :) Celá tato zaječí taškařice měla své příznivce i odpůrce. Město se v zimě roku 2012/2013 rozhodlo pochytat králičí komunitu (nakonec pouze 189 kusů, takže zbytek si vesele běhá po venku), což se ovšem nelíbilo zvířecím zastáncům, jeden z nich to dokonce chtěl hnát k soudu! Nicméně samozřejmě zasáhla vyšší moc, organizace, která díky dotacím mohla najmout někoho, kdo pochytaná zvířata naočkuje, vykastruje a následně předá do králičího útulku, který byl postaven a je veden fanoušky těchto chlupatých ušatých stvoření. No a ve finále za tyto služby platí daňový poplatník, kterého jeden králík stojí 287 dolarů. Hezké :) Většina těchto peněz je ale získávána skrz různé fondy, příspěvky a dary (králíci mají dokonce vlatní blog: https://canmorebunnies.blogspot.ca/).

No a když už jsme u těch canmorských záhad, za zmínku rozhodně stojí nespočet opuštěných nákupních vozíků roztroušených různě po městě. Nejvyšší koncentrace je samozřejmě bezprostředním v okolí supermarketů, na parkovištích, ale stane se, že na vás nákupní košík vybafne třeba na zastávce MHD, v lese, na procházce u řeky, ... Zkrátka vždy nás košíky dokážou překvapit :) Asi bychom je měli začít fotit...

Ale zpátky k mému prvnímu pracovnímu dni. Martin mě vyzvedl, sjeli jsme na poštu pro povlečení, které KONEČNĚ dorazilo! Takže spacák odhazuji v dál a Martin už konečně nemusí spát pod tou ošklivou nepovlečenou peřinou :) Po nákupu navíc Marťas překvapuje a osměluje se k první návštěvě restaurace ohledně poptání práce!!! Vypadalo to vcelku nadějně, takže oba doufáme, že se ozvou. Na oslavu toho všeho si kupujeme naše první balení piv a doma si dáváme do nosu. K tomu pan šéfkuchař uvařil výbornou večeřičku, inu, co víc si přát?! :)

První pracovní týden utekl jako voda, ráno chodím do práce pěšky, z práce mě vyzvedává Martin. Zjistila jsem, že můžu jezdit i autobusem, takže až bude opravdu kosa, budu využívat této bezplatné služby. Tři dny chodím na devátou, když jsem pokojská a dva dny na osmou, když zaskakuju v prádelně za Denis, která má v pátek a sobotu dva dny volna. Ke konci týdne shledávám práci v prádelně za zábavnější, rychleji to uteče a nebolí z toho záda, na rozdíl od uklízení tak odporně velkých apartmá. Zlatá prádelna!

V neděli mě čekaly první dva dny volna, takže jsme je oslavili v sobotu večer dvěmi flaškami vína, po kterých jsem byla veselá. Večer jsme trávili ve společnosti Carolane a hráli jsme společenské hry. Naučili jsme jí Město, jméno, byla to docela srana hrát to v angličtině :)

Druhý den vyrážíme dobýt horu HaLing (2407 m), na kterou koukáme z našho balkonu. Akorát co jsme sešli shora, počasí se zhoršilo, dolů do města přijíždíme již za slušné vánice. Takže doma rozmrzáme a užíváme si pohodového nedělního večera. Na druhý den hlásí nádherné počasí, za což jsme rádi, neboť se chystáme na výlet do Banffu!

Jak Norové naslibovali, tak se i stalo. Ráno se budíme do nádherného dne, směrem na Banff azuro. Balíme a vyrážíme co nejdřív, ať si užijeme té nádhery. Banff trochu přejíždíme a řítíme se rovnou na parkoviště pod horu Sulphur (2451 m), na kterou po dvou hodinách příjemného stoupání dorážíme. Čekají nás dechberoucí výhledy, krásné interaktivní muzeum včetně krátkého filmu, ale i pěkná kosa a vítr :) V zimní sezóně je možné sjet gondolovou lanovkou dolů zdarma, čehož rádi využíváme a vezeme se dolů, jinak stojí jízda dolů něco málo přes 20 dolarů, tfuj ho!

Jelikož nechceme ztratit ani část drahocenného krásného počasí, v Banffu ještě rychlevyrážíme na Tunnel Mountain tyčící se přímo nad městem, na jejíž vrchol docházíme po půl hodině trochu rychlejší chůze. Je to tu opravdu krásné. Nicméně čas se nachýlil a my spěcháme zpět dolů, abych stihla návštěvu místa, kde se zaregistrovat do bezplatného zdravotního pojištění, což se samozřejmě nakonec nepovedlo, protože jsem tam měla něco špatně vyplněné... Nicméně se zde aspoň potkáváme s Dančou, s kterou následně jdeme do hostelu, kde přebívá, kupujeme voucher na konzumaci v restauraci (za 10 dolarů 20dolarová konzumace, to chceš!) a vyrážíme na naše první točená pivka. Záměrně vybíráme Brewing Co. Banff, protože tam točí samé pivní speciality, na které my si potrpíme :) A jelikož je v Kanadě tolerance, tuším, že 0,5 promile, můžeme v pohodě po třech točených v Banffu vyrazit zpátky domů do Canmore. A těšíme se na Danču, až se ve středu též přistěhuje :)

29. a 30. listopadu Dnes se mi nechtělo ráno vstávat po tak nádherných dvou dnech, nicméně jsem se těšila, že třeba konečně začnu uklízet sama, dostanu vlastní pokojský vozík a budu si uklízet na pohodičku svoje přiřazené apartmá. To se ovšem nestalo. Vyfasovala jsem opět Číňanku Olívii a šly jsme spolu dělat tzv. "deep clean", hloubkový úklid, který nikdo nemá rád. Ještě aby ne, když průměrně jeden člověk dělá hloubkový úklid jednoho apartmánu 8 hodin. Hrozná pakárna!!! Jeden mi stačil na to, abych to nesnášela jako ostatní. Jelikož jsme nestihly s Olívií vše dle plánu, čeká nás ten podělaný úklid ještě zítra. Nad vodou mě ovšem drží fakt, že mě Martin nabere ve 12 v práci a pojedeme do Calgary, k zubaři a následně na velký nákup do Walmartu, kde je to levné a vyplatí se tam jednou za 14 dní z Canmore zajet. A kromě toho mě drží nad vodou i další věc: ve čtvrtek jdu na pohovor do dalšího hotelu, který je asi ob dva hotely od místa, kde pracuji. Vyzjistím podmínky a všechny možné informace a pokud budou podmínky lepší, penízky větší, asi se nebudu dlouho rozmýšlet, smlouvu zatím stále podepsanou nemám a na místě mě nic nedrží. Snad kromě té prádelny, ale tu asi oželím :) ...

A když už jsme opět u té práce, psala jsem si Benovi (můj nadřízený, vedoucí interního auditu v Nemocnicích Pardubického kraje) o reference, které mi nabízel. Dnes mi je poslal a zároveň mi oznámil, že náhrada za mě je na mém postu jen dočasně, takže až se vrátím, budu moci navázat v naší spolupráci, což je perfektní. Stejně jako se stížnostmi na Poliklinice a Alpinou, takže v podstatě začnu opět tam, kde jsem před odletem skončila, alespoň nebudu mít tzv. "holej zadek" :)Středa, zubaře a nákupu je třeba, takže jak Martin slíbil, tak i činí, ve 12 mě vyzvedává v práci a frčíme po "hájvej" na Calgary :) U zubaře tentokrát strávil necelé dvě hodiny, ale snad už bude mít pokoj... Vyrazili jsme do Walmartu, který je super, je tam opravdu levno, vyplatí se tam jednou za 14 dní zajet, potraviny v Canmore a okolí jsou vážně drahé. A vlastně nejen potraviny, je tady celkově draho. Vysokohorská přirážka, je to tak.

No a kromě toho jsme nakrmili i naší Esmeraldu, alespoň benzín je tu levný, cca 17 Kč/litr, ale za to autíčka trochu více žerou, kolem 9 litrů na 100 km. No a jak zakončit poslední listopadový příspěvěk: začalo nám pěkně mrznout. Teploty již klesají k -15 a příští týden má být ještě o deset méně, takže končí naše odpolední vycházky, po práci pěkně domů do teplíčka :)

Mějte se všichni fanfárově a zůstaňte s námi :) My s vámi jsme! :)

Fotky zde: https://goo.gl/photos/BXeoWj5NhfW9zgtWA