Zasloužilý odpočinek na Gili Air
Po příjezdu na Gili Air nám byl takřka okamžitě nabídnut odvoz drožkou k místu našeho hotelu na Bintang beach. Opět za nekřesťanské peníze. Na koníkovi bychom se rádi povozili, ale na za takovou směšnou sumu. Jelikož jsem s sebou měla turistickou GPSku, věděla jsem, že pláž Bintang je sice až na druhé straně ostrova, ale je to zhruba 1,5 km, takže jsem těm směšným cifrám jen smáli a vydali se k ubytování pěšky. Tato část nám byla doporučená Ifinými kamarády, protože jsme viděli jejich fotky nádherných dřevěných bungalovů a romantická zákoutí, perfektní pláž a snídaně s nádherným výhledem servírované přímo na pláži. Tam jsem zkrátka museli!
Na pláži Bintang bylo hned několik míst, kde nabízeli ubytování v těchto krásných bungalovech. Nakonec vybíráme vzhledem k našemu počtu tu nejlepší nabídku, nicméně po důkladném prozkoumání jsme zjistili, že to zase tak dobrý není, takže jsme se druhý den přesunuli jinam, o pár metrů dál :) Tam jsme ale vydrželi celé tři noci.
Na ostrůvku jsme byli od 12. do 16. června a náš program zde byl vcelku odpočinkový. Jelikož se dal celý ostrov obejít za dvě hodinky, nebylo tady zase tak moc co dělat. Takže jsme se hodně koupali, lenošili, internetovali a chodili na krátké prochajdy zakončené vždy většinou nějakým dobrým jídlem a pitím :) Nemohli jsme ovšem vynechat šnorchlovačku, na kterou jsem šli ve vcelku špatný čas - při odlivu. Nicméně se nám nakonec s Flekem podařilo zahlédnout karetu. Já viděla hned dvě. Bylo to nádherné. Mě se šnorchlování líbilo moc, viděla jsem spoustu krásných rybiček a korálů. Když jsem viděla želvu poprvé, měla jsem tendence jí pronásledovat a plavat za ní.
Nicméně měla zamířeno špatným směrem, a to od břehu dál do moře, takže po několika metrech jsem to vzdala, neboť kolem ostrůvků Gili jsou zákeřné proudy, do kterých když se člověk dostane, špatně se vrací ke břehu, což jsem opravdu nechtěla. Každopádně v průvodci psali, že když se do tohoto proudu dostanete, nemusíte vůbec plavat a proud vás vezme na okružní "jízdu" kolem ostrova, takže na nafukovacích matracích by to mohla být vcelku zábava :) Zatímco jsem šnorchlovali, Jenda s Liduškou se pustili do stavění písečných hradů. Ano, opět :) Hračičkové. Jenda stavel náchodský zámek a Liduš její oblíbenou heřmanoměstskou hospůdku Kavárnu. Můžete posoudit sami, jak se jim to povedlo:
S ostrůvkem Gili Air se loučíme 16. června dopoledne, kdy se vracíme loďkou zpět na ostrov Lombok, dopravu zpět do Kuty na Bali jsme si zakoupili v balíčku u jedné agentury, tak nějak jsem si na to zvykli, kdyby to měl člověk zařizovat sám, vyjde to sice levněji, ale naskákalo by mi o to víc vrásek a možná i pár nervů popraskalo. Volili jsme schůdnější variantu :) Stihli jsme zde ale mimojiné oslavit moje narozeniny v príma podniku na pláži a zahlédnout obdobu varana komodského. To štěstí jsme měli ale pouze jen já s Jendou, kdy jsme se šli projít po ostrůvku a kousek za našimi bungalovy jsme došli na trochu odlehlé opuštěné místo, kde byly vykopané jámy zarostlé bujarým porostem, z kterých vylezli dva obří dvoumetroví ještěři, bohužel jsme je nevyfotili, neměli jsme foťák u sebe. Běžela jsem tedy pro něj zpět, ale když jsem se vrátili k jámám, už jsme uvnitř nezaregistrovali žádný pohyb. Nicméně zážitek to byl ohromný! Jak může na takhle malém ostrově žít tak obří stvoření tak nějak nepozorovaně, když je protkaný uličkami, cestičkami, bungalovy, hotely a domečky? Neskutečné...